Ivanoviceké putování v roce 2018

Kufr skoro sbalený na zájezd Ostrovy za polárním kruhem. Norsko v hlavě, srdci, v googlu, .... a najednou ..... zrušení zájezdu. Náhrada zněla váhavě: Skotsko na kole. Na facebooku jsem ještě beznadějně lajkovala Norsko, ... ve sportovních obchodech mé oči už podvědomě mířily na pláštěnku. Hřbet mi pravidelně bolestí připomínal, že přes dvoutýdenní bike-trip v deštivé zemi není nejlepší nápad, rozmlouvali mě všichni - rodina, kámoši, prosebným pohledem tuším i čtyřnohý Astor. Poslechla jsem ...., ale svou touhu. A proměnila ji na jeden z nejkrásnějších prázdninových zážitků.

    Pouť z Brna jsme odstartovali 27. července přes Německo a Holandsko, ve francouzském Calais jsme nastoupili na trajekt do Doveru. První zážitek po opuštění pevniny byl vetrisko a vlny. Nic to, vždyť na všechno zlé zabírá šálek kávy. Ale ta na trajektu byla snad nejhorší pod sluncem.

    28.7.2019 odpoledne jsme dorazili do celkem pěkného campingu v Combertone nedaleko Cambridge, kterým jsme skoro plynule přešli až na psí palouk, kde jsme spustili kotvy a kde jsme strávili náš první společný večer a noc pod stanem. Večer byl ve znamení překvapení, dostali jsme krásné trička jako účastníci zájezdu pod značkou Sahib, které měl na svědomí kdo jiný než Sahib sám a radu Šindelářová, za které velmi pěkně děkujeme. Dokonce odhadli všem proporce no a trošku se nám odkuklili naši noví spolucestující jakoby neskrývané hudební, či vypravěčské talenty. Ráno po snídani vyrážíme z Combertonu malebným vesnickým prostředím s domky se slaměnou střechou nejdříve místní asfaltkou, později mezi ploty a krávy až do Cambridge. Považujíce za malý zázrak jsme nezpůsobili žádnou dopravní nehodu navzdory jízdě vlevo, křižovatky s odbočením do prava byly absolutní třešničkou na dortu. Asi po hodině jsme pochopili zákony tohoto kontinentu a navlékli pláštěnky a různé návleky na jedno a někdy i více použití. Cambridge, i když z rychlíku, naplnil naše očekávání. Krásné staré historické budovy, náměstí s tržnicí, mosty přes Cam no a v ne malé míře útulná kavárnička, která nás prichýlila za nepřízně počasí a vejce benediktin, opěvované až do konce zájezdu. Po malém občerstvení se dáváme na cestu zpět za mokra i sucha na psí palouk se zastavením na Americkém vojenském hřbitově. V campu rychle oběd, balíme stany, nakládáme kola a hýbe se směr jižní Skotsko - Locharbrigs. Po malé maturitě řidiče jsme se utábořili v malém campingu, kde se o teplé vodě dalo více snít jak si ji užít, ale o to víc jsme se užili večer při příjemném posezení u stolečků z Ivanovic. Dokonce to byl večer skoro bez deště až do půlnoci, kdy někteří spolucestující by byli rádi i přidali, jen nevěděli jak na to, tak jim alespoň překážela naše veselost. Noc, i když s deštěm, dodala sil a po skvělých snídani jsme se vydali na první jízdu Skotskem a to v oblasti Galloway. Po okresní silnici vyrážíme do trochu kopcovitého terénu a po pár kilometrech stojíme při bufetu v údolí, kde první odvážlivci kosti místní kuchyni, pak se vydáváme lesíkem v údolí, úžasnými single treku až na lesní šotolinových cestu, která nás zvedá do kopce do měsíční i když částečně zalesněné země větrných elektráren, které nemají konce. Déšť střídá ojedinělé paprsky slunce a šotolině hrubý makadam. Ľubka objevil maskot tohoto putování, a do láhve od vody ubytoval na dva týdny věrného spoluputovníka a budoucí součást jejich zahrádky - místní smrečok. Chůze pláště to vzdávají jako první. Alespoň je čas se rozhlédnout a nehledat pouze nejlepší cestu mezi šutry. Navzdory hrozivým vrtulím a dramatické obloze je tu krásně. Chlapci šikovní, defekt opraven, po cestě ještě dostávám školení od Ľubka, co s mými šňůrkami na tretrách a vzápětí to vzdává kolo našeho průvodce Radka, který nás mezitím dohnal. Radek dojel s půjčenými duší. K busu jsme dorazili s odřenýma ušima na čas. No někteří, jejichž kola to také nezvládli to štěstí neměli, no spolucestující Oldo - gentleman doklusal vedle sfouknutím biku kámošky jen s malým zpožděním. Biky naložené a putujeme do dalšího campingu. Zde jsme již byli označeni za černé hlučné ovce zájezdu a vykázání na okraj ubytovací zóny. Večer byl oficiální zoznamovavací večer, trochu jsme se zasmáli a přesunuly do našeho koutku, kde nám bylo dožičených pár minut bez deště, který nás nakonec vyhání do stanů. V noci déšť, ráno po snídani nebalíme, vyrážíme hned pěšinkou vedle ovčí farmě přes Callander na nádhernou až pohádkovou lesní cyklostezce kolem Loch Venachar, přes kopec a kolem Loch Dunk vystoupáme do pěkného lesního sedla, kde se záhadně ztrácejí šátky a teče voda do bot. Ze sedla lesním parkem volného času opět na asfaltku klesáme až do vesnice Aberfoyle, milého malého městečka, kde nacházíme příjemnou malou restauraci. Jeno se pokouší přimět číšnici k srozumitelné komunikaci, ale marně, vzdává to, vybíráme z jídelního lístku. Ochutnáváme místní specialitu Huggies, hustou polévku, pivo, někteřízákusek ... S Marcelka obíhat na rychle místní obchůdky, poštu. Po dobrém obědě jen ztěžka sedáme opět na biky zatím jen v mírném deštíku a pouštíme se do kopce. Už po pár metrech přestáváme vnímat krásy okolí, deštík se mění na řádný liják, stěrače nestíhají. Postupně nahazujeme všechno o čem si myslíme, že udrží vodu od těla, na každé křižovatce se přesvědčujeme, že jdeme správně směr Callander, značení je bídně. Na Loch Katrin už ani nepomyslel a počítáme každý kilometr do campu. Některým se podařilo navzdory nepřízni počasí uchovat dobrodružného ducha a zastavili v Callander na místní dobroty. V campu se kilometry neskončily, WC-ko, sprcha, pračka, sušička, vše vzdálené jako ve všech campech spony 800m od stanů, za večer jsme to dali několik krát. Večer opět pršelo, večeře už za deště, postávali jsme kádě tudy. Všichni došli, povídáme si zážitky a opět není kde. Ještěže večer měl i svou hezkou tvář. Nafukovací stan rošt a Radulov nás ujal všech dvanáct a my jsme ho zaplnili nejen dojmy, zážitky, ale i pro nás typickou veselostí. Naše vzájemná společnost byla každý den i večer nástavbou nadšení z krásné země. Společnost, která zmírnila každý déšť, dochutila každé jídlo a obohatila každou chvíli. Bez ní by nebylo smíchu, sdílení radostí ani vzájemné pomoci. Díky za každou chvíli, strávenou s vámi! Ráno opět balíme a navzdory dešti neklesnou na duchu, jsme nadšeni krásnou krajinou, vzájemnou společností. Ľubka s jenom měli pohodovou chvilku, tak trochu opozdil, vydáváme se na předem stanovenou trasu krásnými lesními cestami, Ľubkova řetěz dobojovala, tak alespoň na chvilku se zastavujeme abychom se pokochali tou krásou kolem, příroda je tu okouzlující, lesy bez známky civilizace, vše sytě zelené, náprstník červený (Digitalis purpurea), vřes obecný (Calluva vulgaris) a rododendrony (Rhododendron macrophyllum) obrovských rozměrů jsou našimi průvodci během těchto dní. Pokračujme stezkou, bývalou železniční tratí protínající hřebeny a údolí s výhledem na jezero. Po malém občerstvení v údolí míjíme hrob Roba Roye a krásnými single treky v údolí říčky, později přes hřeben lesem sjíždíme k řece s fotogenická kaskádami, krásným starým kamenným mostem v Killin, kde jsme svědky pravých skotských slavností se vším všudy: skotské sukně - kilty, dudy jakož i měření si sil v hodu kládou a podobné. Předpověď ukazuje silný déšť, tak po fish and chips v místní restauraci nasedáme na bus a vezeme se do campu v Aberfeldy, respektive spíše za něj Stavíme stan, večeře a narychlo ještě někteří vyrážíme na obhlídku městečka. Večer pro změnu opět prší, zoufale hledáme kde se sejít, popovídat, užít večera ... Navzdory prázdné láhvi od vína jsme odolali pokušení vloupat se do prázdných zaparkování karavanů, před půlnocí zalézt do stanů mezi už pár kácení jedinců a ani hukot velké ČOV v sousedství nám nezabrání upadnout do říše snů. Ráno se budíme do sluníčka, což nám všem, i těm několik dní mlčeli, vykouzlí úsměv na tváři a po vydatných snídani se dáváme na dvě rozdílné trasy. Okolí nabízí nespočet zajímavých míst a těžko si vybrat. Po ne zcela pochopen výkladu si vybíráme trasu do městečka Dunkeld. Jdeme po cestě podél řeky a později lesem, všude kolem obrovské rododendrony až k řece s oblázkovými lavicemi - plážemi. Pokračujeme asfaltkou až do městečka Dunkeld. Už z dálky obdivujeme krásnou starou kamennou katedrálu v normansko - gotickém stylu budovanou již v 13. století. Po prohlídce městečka a návštěvě Birnamského dubu jako posledního pozůstatku pohyblivého lesa jsme našli příjemnou restauraci, respektive její zahrádku a příjemnou maďarskou obsluhu, jejíž angličtině jsme konečně porozuměli. Chutný oběd, pivko a už se těšíme na krásné zahrady katedrály, katedrálu samotnou. Zvážili jsme časové možnosti a otevírací hodiny v destilérka v Aberfeldy, rozdělujeme na dvě skupiny a už šlapeme do pedálů směr Aberfeldy. Jardo jako perfektní lokomotiva nás vyvedl na nádhernou náhorní plošinu, kilometrové vřesoviště všemi směry, přehouply jsme se přes, kopečky přes hřeben a při sjezdu do Aberfeldy kromě nádherných výhledů ještě poohlédneme místní dámy - mangalica. Tím se to moc nelíbí tak Prchal směr whisky. Palírna byla krásná, zajímavá a whisky podle mě chutnala zvláštní. Jena nás rychle dohnal a posílil odvahu okoštovat kde-co. Nakoupili jsme nějaké pozornosti a vrátili jsme se do campu .. Protože slunce ještě nezapadlo, s Marcelka vyrážíme pár km za Aberfeldy do Weem k malebnému zámečku Menzies Castle, opevněný hrad ze 16. století uprostřed ječného pole, což napovídá že jsme v kraji destilériek na whisky. V campu se setkáváme s ostatními, všichni referují své zážitky z návštěvy Edradour Destillery a Blair Castle. Jsme plni zážitků a dojmů, ale už zase prší, rychle spolkne večeři a pokoušíme se schovávat pod stromy, opět není kde se schovat. Postavy s vínem a deštníkem zhruba do půlnoci, kdy zalézt za deště do stanů po trochu tepla a odpočinku. Pátek třetího srpna jsme autobusem zamířili na Fort Williamm. Odtud, již na kolech po single track asfaltce kolem fjordu. Pro mě nejkrásnější etapa. Po úzkých pěšinách jsme se někdy těžko vyhnuli autům, ale to nijak neochudobnilo zážitek z etapy. Fjordy Loch Eilt a Loch Linha poskytli nezapomenutelné pohledy. Dešťové kapky a všude přítomen vítr byly součástí drsného rovinatého prostředí bez civilizace. Vegetace u vody byla strohé, vládli rašeliniště, zakrslé stromy. Zanedlouho jsme míjely husté zelené porosty s obrovským kapradím. Sedlo v nadmořské výšce 333 metrů jsme zdolávali v nadějí na teplou kávu a něco na zub v Pollochu. Nic. Kolem cesty vidět krásné houby, sem tam i něco jedlé. Cestička se kroutí, zvedá a klesá kolem zálivů. Po 58km konečně Strontian, benzinka a potraviny v jednom, hurá - naději na civilizaci, nedaleko hotel - super, jdeme tam, no ne, jídlo nám neudělají, mají zavřené. Opět sedáme na kola, o pár set metrů opět zkoušíme štěstí, bufet, cukrárna v jednom, vše jedno, hlavně že nám dali teplý čaj, kávu a něco na zub. Převlékáme se do suchého a pokračuji ještě asi 12km do Resipole .. Camp jen pár metrů od moře. Úžasné! Jsme na nejzápadnější pevninské části Skotska. Přesněji Loch Sunart, nejdelší mořský záliv na západním pobřeží Skotska. Je využíván pro chov lososů a měří 31km. Je to fjord Severního Atlantiku. Chlapi zkoušejí jaké to asi mají tuleni a koupi se na naháče, tvrdí že by mohli jít i za princezny ... asi byla studená. Procházka po pobřeží byla magická, zapadající slunce bacilů vodu do zlatova, vůně pobřeží, sbírání mušllí na památku, voda tichá bez vln, procházka byla úžasná. Vnímáme jedinečnost místa i času .... Večer sedíme konečně zase všichni po kope, je vesele, musíme se krotit. Na své si přišli konečně i klobouky se síťkami, několik mochnničiek nás zaměřilo. Před půlnocí zalézt do stanů. Ráno se probouzíme do krásného sluníčka, snídaně a balíme, vyrážíme, po 100m stojíme a vytahujeme pláštěnky, pokračujeme v dešti, nádherná krajina, Highland Cattle, následuje odbočka malebnou krajinou s říčkou, kamenný most a jedinečný Castle Tioram - Suchý hrad na malém výběžku přímo z mora.Magické místo dostupné suchou nohou jen za odlivu, něčím nás přitahuje, nechce se nám odejít, i zde sbíráme mušle na památku a odcházíme. Před námi sedlo před Glenuig 150mnm, pěkná asfaltka zvlněnou rovinou plnou volně se pasoucích krav, na parkovišti v sedle čeká bus. Pěkný sjezd k fjordům. Na křižovatce s hlavní cestou navštěvujeme příjemný motorest s dobrým jídlem. Dále pokračujeme opět do sedla kde potkáváme vláček Harryho Pottera, později vidíme známý viadukt u Drimsallie - most do Nebelvíru (Bradavic). Samé krásné místa a cíl ve Fort William. Večer s přívlastkem Chardonay je opět ve stanu rošt s Radulov. Díky vám za ty nezapomenutelné chvíle na sklonku dne!

Na nejvyšší vrch Skotska Ben Nevis 1345 m n m a do mraků si další den troufli jen někteří členové zájezdu. My ostatní jsme jezdili malebným údolím GLEM Nevis podél řeky k Lower Falls a až nahoru do údolí. Krásné údolí a ještě hezčí prostranství pod vodopády v rozlehlém sedle jsme si vychutnali bez kol. Zpestřením nám byl lanový most nad řekou.

    Pondělí 6.8.2018 vstáváme do chladného, ​​Větrově a deštivého rána. Vyrážíme až kolem 11hod. za deště podél Callendonského kanálu, který spojuje Severní Atlantický oceán se Severním mořem, nachází se tam soustava 6 plavebních komor o několika stupních. Za slušného větru a přeháněk obdivujeme jejich kouzlo. Malé občerstvení na lodi. Kanál nás vede mezi kapky dále až po zdymadlu ve Fort Augustus, nádherné městečko na okraji Loch Ness. Tabor v malém campu. Postavili jsme stany a ještě vyrazili do městečka na rybí polévku, fish and chips a fajn pivko. Popozerali jsme městečko, ještě jednou plavební komoru a vrátili se do campu pro hygienu, dokonce pračka, sušička a přístřešek jako bonus pro večerní posezení. Úterý jsme po pozdravu Loch Ness stoupaly přes jezero do sedla 385 m n m a dále po vlastních s větrem o závod na blízký vrchol s nádherným výhledem na okolní pahorky a jezírka. Klesaly jsme po místních asfaltce podél osamocených obydlích a kamenných plotech, s pasoucími se ovečkami a krásně zelenou krajinou až k Loch Ness z druhé strany. Po obědě do Invert, pak ke Culloden Moor, památníku bitvy u Cullodene. Pokračovali jsme s jízdními koly na korbě autobusu přes Highland do Tarland. Dobytek na pastvách, travnaté, Vřesová pahorky a mnoho králíků nám zpříjemňovali cestu. Další ráno, po mrazivé noci jsme vyrazili podél řeky Dee do města Ballater. Obdivovali jsme obchůdky zdobené královskými erby. Tam nakupují pro příslušníky královské rodiny. Do letního sídla královské rodiny ve Balmoral Castle jsme se nedostali. Pokračovali jsme ke nevelkému kamennému hradu Braemer castle, do městečka Braemer a do lyžařského střediska. Šotolinové cesty, kamenné mostypřes potoky, stáda ovcí, vřes a vrbovka vedle cestě vytvářely nezapomenutelnou atmosféru. Přesně po ni jsme sem přišli. A dostali jsme mnohem více. Krajinu, neotesanú lidskou rukou, zelenou v těch najsýtejších tónech, ale i přátelství na které se nezapomíná. Když jsme naposled nakládali kola do autobusu, procítili jsme to ještě více. A už jsme se vezli směr Edinburg ke Stirling. První zastávka po chladné noci (+1 stupeň C) je procházka ke hradu a památníku Williama Walas (z filmu Statečné srdce). Slunce nás ohřálo a svléklo do krátkých rukávů. Že by odměna za deštivé a větrné dny? Autobusem jsme se odvezli až do Edinburghu, nejdříve prohlídka z autobusu napříč celým městem, později po vlastních Staré město, Královská míle, hrad, staré viktoriánské stavby a nejúžasnější steak ve Skotsku. Jena měl zase nos na správnou restauraci a úžasnou rozloučenou se Skotskem. Noční jízda autobusem do Londýna, říčním busem do centra, ještě za slunce krásné pohledy na mosty, předělané doky až po Londýnské oko, částečně mezi kapky přeletíme Tower bridge, Westminster, Parlament, Abbey, Whitehal, Trafargal square. Pauza v kavárně, káva nic moc a vejce Benedikt také nepřesvědčily, pokračujeme Buckingham, Green park, hotel Ritz, Picadilly Circle, Soho, China town s parádním obědem, venku leje - ono by nám to za sluníčka už chybělo, metrem zpět k O2 aréně , nasedáme do busu a už se vezeme domů, v hlavě ještě jednou všechno prožíváme a už nyní vzpomínáme na úžasné chvíle ... Děkujeme za ně!

Více zde: https://putovani.webnode.cz/news/skotsko-s-kudrnou-2018/